První týden v Berlíně

            Pokud se chcete naučit německy, tak jaké si vybrat lepší místo, než hlavní město Německa, že ? Tak jsem si to alespoň říkal já a i když jsem slyšel mnoho hlasů proti, (v Berlíně všichni mluvěj anglicky, tam je víc přistěhovalců než němců, nic se nenaučíš, budeš mít pořád kocovinu) historie a kulturní bohatství tohoto města nakonec zvítězilo a já se vydal na dvouměsíční misi přeměnit mojí němčinu ze strašné na alespoň ucházející. 

            První týden se nese především ve studijním duchu. Na střední jsme se sice v němčině dostali docela daleko, nicméně já jsem pro svou píli a pozornost při vyučování nikdy známý nebyl a proto mám látku totálně zpřeházenou. Dokážu se sice nějak vyjádřit, ale slovosled a skloňování zvládám asi jako opilej Tarzan. Pro začátek jsem se tedy ponořil do gramatických tabulek plných odborných výrazů, výjimek, pádů, časů, rodů a vůbec jiných věcí kterým nerozumím. Po počáteční frustraci se ale naštěstí začínají dostavovat výsledky a tak občas i něco napíšu správně a když mám velký štěstí, tak dokonce vím proč to tak má být. Obvyklý večer tedy vypadá tak, že si otevřu club-mate a svým oblíbeným plnícím perem si všechno zapisuju. To považuji za nejlepší způsob na zapamatování. Většinou se mi v těch tabulkách podaří najít nějaký systém, ale často bývá tak obskurní, že se to člověk musí stejně našprtat, aby si pak mohl být jistý. 

            Kromě intenzivního kurzu který mám pondělí až čtvrtek na 3 hodiny jsem se zapsal ještě na gramatický kurz který navštěvuji dvakrát týdně vždy také po třech hodinách. Na intenzivním kurzu si spíše povídáme a snažíme se získat slovní zásobu. Většina mých spolužáků v Berlíně už nějakou dobu žije a pracuje nebo studuje, takže mají i jiné starosti než školu. To jim upřímně nezávidím. Mojí jedinou starostí kromě dativu a akusativu je, kam zajít na Döner a i to mi dává docela zabrat.  Kvůli tomu a hromadě domácích úkolů (ach ta nostalgie), které dostáváme, nikdo nemá čas a ani moc zájem o nějakou větší socializaci.V rámci poznávání okolí jsem tedy několik odpolední věnoval osamělým procházkám postkomunistickou východní částí města a melancholickému bloumání ve stínu Berlínské zdi…. teda to jsem udělal jednou, pak jsem ještě dvakrát vyrazil na komentovanou free tour, které miluju. Ty ale byly v angličtině a když k tomu připočtu, že v pátek proběhla mini hospodská socializace, na které se mluvilo taky především anglicky, tak mám teďka trochu výčitky svědomí z toho, že nejsem dostatečně ponořenej do Deutsche Sprache. Takže beru do rukou tabulky a zpátky ke casusům, genusům a jinejm podobnejm hnusům.